Pokračujeme v závodech RCA a červen bude náročný. První část je za námi a to RCA Bechyně, ihned za týden nás čekají Dobroměřice a nakonec měsíce ještě Lomnice u Sokolova. My se ale nevzdáme a bojujeme. No a že to tentokrát byl boj i mimo letiště se dočtete v následujícím krátkém shrnutí.
Bechyně není pro nás zas až tak daleko, ale i tak jsme měli plán vyrazit o den dříve. Přeci jen seznámit se s prostorem, udělat pár startů na místě není nikdy na škodu. Jenže se tak nestalo. Tento příběh začal totiž již v úterý před závody. Jdu na očkování na COVID, protože tuto nemoc jsem jednou již měl a stačilo. Můj průběh rozhodně nebyl lehký a jsem rád, že si některé chvíle ani nepamatuji. Proto jsem byl upozorněn, že reakce na očkování může být větší. Je středa a očekávané horečky, zimnice a bolest kloubů jsou zde. V pohodě, s tím se počítalo. Čtvrtek je už lepší, nemám horečky a mohu se normálně hýbat, ale přichází jiný problém. Mám křeče v břiše a navštěva WC je častější než reklama v TV během filmu. Tím pádem čtvrteční trénink na našem letišti RC KLUBU MĚLNÍK odkládáme na pátek, to už se cítím lépe. Popravdě, úplně dobře jsem se necítil ani v neděli na závodech, ale statečně jsem to na suchém rohlíku přežil. Jenže páteční trénink odhalil problém na motoru, který se netočil úplně volně. Večer jsem si dal tedy malou rozborku a hledal příčinu problému. Ještě že mám vedle sebe kamarády jako Honzu Votavu a Tomáše Vágnera. Nakonec jsem musel vyrazit v sobotu ráno k Honzovi a s jeho stejným motorem hledali problém drhnutí. Vyměnili pár součástek, prohodili rotor a víko a zdálo se vše být OK. Z nějakého neznámého důvodu docházelo právě mezi víkem a rotorem o zadírání materiálu. Odpoledne jsme ještě jeli na naše letiště udělat dva tréninkové lety, aby jsme ověřili, že motor je v pohodě. Prostor na sobotní odjezd již nebyl.
Tím nás tedy čekalo něco, co s Patrikem vůbec nemáme rádi. Budíček v 5:15, rychlá snídaně a odjezd na závody. Cesta se neobejde bez zastávky, bříško je ještě jiného názoru než já, a to že je již dobře. Nakonec jsem na letišti skoro mezi prvními a připravujeme Elexanta na let. Dlouhá betonová dráha dává prostor na přistání, ale šířka je horší a to s ohledem, že u kraje jsou ještě naše auta a jiná soutěžní letadla. Udržet letadlo v rovné jízdě je také zajímavé. Nějak se ale nemůžeme srovnat s terénem, tréninkový let a první soutěžní kolo je dost špatné. Dokonce máme za několik obratů 0 bodů, protože létáme moc vysoko. Potřebujeme to celé zmenšit. Ani já neodvádím svou práci dobře a během prvního kola pozoruji jiná letadla ve vzduchu, zda nám nebudou křížit dráhu. Kousek je jiné letiště a tak létají blízko, na což nejsem zvyklý. Jeden obrat hlásím i na poslední chvilku, takže Patrik má co dělat aby jej zvládnul. Nutno si přiznat, toto jsme nezvládli. Na druhé kolo jdeme oba s odhodláním, musíme se zlepšit. Celou sestavu děláme menší, více se soustředíme a výsledek je znát. Ještě že se nehodnotí přistání, protože při dojezdu zajíždíme do vysoké trávy. Letadlo je v pořádku a tak probíhá příprava na poslední start. Počasí se zlepšuje, docela se na něj teším, protože vypadá, že ani mraky nebudou tak nízko. Naštěstí nám to tak vychází a jdeme na start. Při zapínání zjištuji ulomený šroubek na kabině, respektive půl hlavičky šroubku. Rychle to lepím, sice to moc nepomáhá, ale mám alespoň dobrý pocit. Nicméně celou sestavu trnu, kdy kabina půjde k zemi. Ta to ale vydrží a náš třetí soutěžní let končí úspěšně. Chvilku po tom začíná drobně pršet a někteří to dolétávají za deště. Tohle nám prostě vyšlo.
Rychle balíme letadlo, aby nebylo zbytečně na dešti a čekáme jakmile všichni dolétají. Stratovní číslo 3 se tentokrát vyplatilo. Déšť nakonec netrval tak dlouho, takže vyhlášení výsledků mohlo být již opět za sluníčka. Malinko netrpělivě čekáme na výsledky. Ne že bychom očekávali nějaké excelentní umístění, ale spíše jsme zvědaví jak dopadl náš poslední let a kolik máme celkem bodů. Jediný soupeř, kterého chceme vždy porazit jsme my sami a přivézt letadlo celé. To se daří a my s celkovým počtem 1736 bodů můžeme v klidu odjet domů. Když o tom nyní tak přemyšlím, kolik bylo překážet před závody, jak jsme se prali na letišti, výsledek po cestě oslavíme. V Bechyni soutěžilo celkem 8 pilotů a Patrik se umístil na krásném 5. místě. Když se nyní podrobně dívám na výsledkovou listinu zjišťuji, že jsme přeskočili Honzu Legnera o necelý jeden bod. Hozno promiň :-). Jak krásně vyrovnané a do dalších závodů pro oba piloty motivující. I když v této RCA rodině pilotů o nějaké vzájemné soupeření nejde, je to prostě skvělá parta nadšenců a jsem rád, že sem můžeme také patřit.
Na závěr chci poděkovat Jirkovi Maternovi, že z části kvůli nám ihned aktualizoval tabulku průběžného pořadí RCA pilotů za rok 2021. Tím dal Patrikovi svých pět minut slávy a já mohu říct, že mám doma nejlepšího pilota RCA pro rok 2021, tedy zatím nejlepšího. I když v rovině otec a syn bude pořád nejlepší. Díky všem za super soutěž a gratulace na stupně vítězů. Věřím, že se opět v sobotu uvidíme v Dobroměřicích.
- místo - Václav Řípa, 2. místo - Zdeněk Frydrýn, 3. místo - Oldřich Tomša
