Po menší pauze se pořádaly další RCA závody a jelikož došlo k posunu termínu o týden, mohli jsme u toho být. Tentokrát se soutěžilo až v Ostravě, což je pro nás poměrně kus cesty. Nicméně vyhlídka dobrého počasí nás přiměla na závody vyrazit a užít si je a to i přes skutečnost, že jsme se dva dny před závody přes Ostravu vraceli z dovolené.
Načasování bylo opravdu užasné. Jak jsem psal, ve středu mě jako řidiče čekala cesta z Krakova na Mělník. Bylo to krásných 6 hodin v autě a po příjezdu domu jsem se ještě vydal na naše letiště posekat trávu. Musíme přeci jen před závody malinko potrénovat. Počasí růstu trávy přeje a tak již byla dost vysoká. Ani nemusím psát, že po tří hodinovém sekání jsem doma padnul a spal. Ve čtvrtek nás čekal malý trénink a bohužel přiznávám, že to Patrikovi vůbec nešlo. Proto sám rozhodl, že půjdeme létat ještě v pátek ráno, což se také stalo. Bylo to již o poznání lepší. V poledne nás čekalo druhé očkování na COVID a po něm již hurá do Ostravy. Uvidíme co to s Patrikem udělá a doufám, že bude schopen zítra lítat. Opět tedy krásné 4 a půl hodiny za volantem. Již jsem začínal mít pocit, že mě přirostl k rukám. Na letiště jsem dorazili v cca 20:00 a chtěli vyzkoušet alespoň jeden let. Letiště dle mapy se zdálo být velké, nicméně na místě jsem zjistil, že je o dost menší a tak pár náletů by bylo fajn. Během prvních dvou obratů z RCA sestavy jsme zjistili, že letadlo je hůže vidět a rozhodli se přistát. Prvně jsem vyzkoušeli nálet a průlet nad dráhou letiště, což bylo OK. Mohlo se tedy jít na přistání, které bylo krásně vypočítané a měl jsem pocit, že lépe přistát nemůžeme. Bohužel díky již trochu horšímu světlu jsem si nikdo nevšimli, že sedáme krásně uprostřed dráhy, ale o cca 15 cm vedle, tedy do vyšší trávy. Letadlo se tím ihned zastavilo a přepadlo na čumák. Naštěstí Patrik přistává již na malé rychlosti a nic vážného se nestalo. Odnesla to jen jedna botička, která praskla. Nic co by kus vteřiňáku nezvládl. Tím trénink skončil a hurá na hotel a trochu se vyspat. Zítra nás čekají závody a oblíbená cesta zpět autem domu.
Ráno provádíme kontrolní měžení teploty, kdy teploměr ukazuje 38,5 stupňů. Patrikovi raději říkám, že má jen malou horečku k 38, aby se zbytečně nenervoval. Navrhl jsem, že klidně můžeme jet se na letiště jen podívat a pak v klidu domu, zdraví je přece důležité. O tom ale nechtěl nic slyšet a tak s jedním paralenem v tělě razíme na letiště. Celý den mělo být hezké počasí, trochu foukat, ale teplo. Proto jsem postavili párty stan, aby měl Patrik stín a nezvyšovala se mu horečka. Poctivě jsem dohlížel, aby hodně pil a kontroloval jej. Na sluníčko skoro nechodil a hlavně, vypadal dost odhodlaně a horečka na něm nebyla znát. Dali jsem si první cvičný let, který z mého pohledu dopadl dobře. Hlavně se povedlo přistání a to je ze všeho nejdůležitější. Nechtěli jsme to moc hrotit a tak jsem další cvičné lety nedělali a připravili se na soutěžní kola. Celkem se na závodech přihlásilo 6 soutěžících a tak to bylo moc příjemné.
Losování pořadí je naše silná disciplína a proto jsem si opět vylosovali číslo 1. Už je to pomalu tradice, pokud se losuje, máme snad pokaždé jedničku. Toto má své výhody, alespoň to má člověk hned za sebou a nervozita z něj spadne. U mě to alespoň funguje, Patrikovi si myslím, že je to jedno. Bohužel první let se nám nepodařil, tedy nepodařil se mě, Patrik jej zvládnul. Při napovídání jsem přeskočil jeden obrat, čehož jsem si naštestí všiml a tak došlo jen k vynechání střídavého nožového letu. Tento obrat má i malý koeficient a tak ztráta nebyla moc velká. To že je to ale škrtací let jsme věděli oba. Asi nejtěžší část závodů pro mě přišla za chvilku, kdy po tomto zkaženém napovídání jsem šel napovídat Zdeňkovi. Když to pokazím Patrikovi, je to blbé, ale je to v rodině. Zdeňkovi bych to pokazit rozhodně nechtěl a tak jsem byl více nervózní, než když létáme s Patrikem. Naštěstí to dopadlo dobře a Zdeněk zalétl i bodově nejlépe. To mě opravdu potěšilo.
Naše další kola už byla celé, bez vynechaných obratů a tak jsem si nakonec vylétali krásné druhé místo. Mám z toho opravdu radost. Byl to velmi příjemný výlet, potkali naše kamarády a pěkně si zalétali. Takhle to má být. Patrik to i s horečkou zvládnul a vraceli jsem se domů příjemně unaveni. Za týden nás čeká další maratov, sobota RCA Praha a v neděli Valašské Klobouky. To si zase užiji volantu. Na závěr gratulece nejen Zdeňkovi za 1. místo, ale vše za hezké výsledky.
- místo - Zdeněk Frydrýn, 2. místo - Patrik Krautschneider, 3. místo - Martin Musiolek
